Začalo to nevinně, tak jak to většinou začíná. Pár chrabrých bojovníků různých povolání a dovedností postávalo před honosnou budovou hradu Lorda Britishe. Od čeho by to ale byli bojovníci, kdyby tam jen tak postávali. Slovo dalo slovo a vypravili se do divočiny na průzkumy. Jednak aby pocvičili v boji a také aby za nějaký ten utržený peníz mohli posedět v krčmě a podebatovat nad událostmi dne a potěšit nejedno ucho jinochů jenž k takovým lidem, jenž byli ošlehaní bojem přisedali. Výpravy do divočiny této sešlosti byly čím dál častější a jejich boje organizovanější. Jednoho dne si řekli že by mohli zkusit i nějaké ty podzemní kobky. Vedlo se jim dobře a po zahubení mocného hlídače blýskavé truhly získaly poklad jaký doposud neviděli. Tento úspěch řádně oslavili a v krčmě měli o posluchače postaráno více nežli obvykle. Nejen že to byli chrabří bojovníci, ale i lidé dobrého srdce. Po dosti úspěších slovo dalo slovo a dohodli se že za poklady vynesené z hlubin, kam jen tak nikdo nevkročí zužitkují. Rozhodli se založit společenstvo Templářské, jenž bude cvičit stejně schopné bojovníky jako jsou oni sami a zasahovat tam kde bude potřeba. Řady templářské se rozrůstaly, bojovníci síleli. I ten majetek se hromadil, ale co s majetkem, když jsou jiné věci co přetrvají déle. I rozhodl se řád templářů, tehdy početný a silný, že zbuduje vlastní město. Stavbu začali hradem, jenž by jim poskytl ochranu při útocích z divočiny. Sám nejstarší templář položil základní kámen. Trvalo než byl hrad zbudován. Následovalo několik věží pro lučištníky, dílen pro řemeslníky a nakonec i pár vilek pro rodiny templářů. Sláva tohoto řádu se dostala vysoko. Nejen že cvičili nové bojovníky ve svých řadách, ale jejich moudrost a schopnosti byly natolik hluboké, že pomáhali i jiným společenstvím při jejich výpravách do černých kobek. Nejednou spojily síly s těmi či oněmi. Dokonce i jiné bojovníky, co padli v kobkách před nimi zachraňovali a pomáhali jim. Být Templář byla čest jenž se nezískává snadno. Dokonce i mágy v Magincii zaujali a ti se uvolili zbudovat jim z hlavního města portál do jejich a na opačnou stranu. Bohužel čas si vybíral svou daň, ti nejstarší se začali spíše uchylovat nad knihy a svitky a psát kroniky a mladí bojovníci neměli tolik trpělivosti, aby dlouhý a tvrdý výcvik řádu templářského dokončili. Jak šel čas pouze ti nejodhodlanější a nejvěrnější drželi tradici templářskou u života. Drželi hlídky na cimbuří hradu, oprašovali artefakty jenž za dob slávy získali, hovořili s pocestnými co do města zavítali. Město již nebylo to co bývalo, domky zely pustotou až na ty které byly pronajaty novým usedlíkům kteří měli rádi klid v lesích. I svitla ale neděje, řád templářský se otevřel novým zájemcům o vstup do jejich řad. Tak jako i dřív museli nový bojovníci prokázat své schopnosti a odměnou za ně jim bylo poznání ještě lepších schopností a i nějaký ten majetek. Jen ti co mají opravdu pevnou vůli obstojí a řady templářů posléze rozšíří. Nezbývá než jim přát hodně zdaru a pevné vůle. A pokud toto zaujalo i tebe a myslíš že máš na to stát se Templářem, zkušeným chrabrým bojovníkem bez bázně a hany, rádi tě u sebe uvítáme. Nebude to cesta dlážděná kázní, odhodláním a občas i obětováním. Ale to co ti přinese může být víc než bys čekal. Neostýchej se a zabouchej na zašlá vrata hradu.